"Švýcarská dovolená"

Obvykle si do roka nevybírám skoro žádné dny volna, Moje hobby je velmi úzce spojené s mou prací, a má práce je má vysněná práce, kterou dělám opravdu ráda. Tahle zima pro mě ale byla trochu jiná, neb se mi shodou mnoha náhod dostala možnost jet směrem na jih do Švýcarska, kam obvykle nemívám cestu. Před dvěma lety jsem se stala členem spolku Archaeological Leather group (zkráceně ALG) a při té příležitosti jsem přišla na to, že ty osoby od kterých čtu všechny ty články o kůži jsou opravdoví lidé, se kterými se dá povídat a seznamovat.  A když už jsem měla ten správný směr, tak jsem posbírala odvahu a napsala paní Marquitě Volken, Ph.D. (která byla Tou, se kterou jsem si chtěla promluvit už opravdu dlouho, a která je mým vzorem v opravdu mnoha ohledech). První návštěvu jsem tedy po kladné odpovědi zvládla na začátku března, a po opravdu dlouhé promluvě (povětšinou) o středověkých botách a doplňcích a výrobě jejich replik dobovými způsoby zmínila, že pro zájemce dělá kurzy konzervování archeologických usní, pokud bych měla možnost si sehnat takový materiál ke zpracování.

Plánovala jsem našetřit peníze a čas a posbírat vše potřebné, a vyrazit na podzim. Mám ale to štěstí (smůlu? :D ) že mě mí rodiče i manžel povětšinou dost podporují v mých šílených nápadech, a můj tatínek mě vyhecoval (a podpořil) v tom, abych vyrazila co nejdřív to půjde, i vzhledem k neblahému trendu posledních let (kdy je dlouhodobé plánování trochu problematické). Vyrazila jsem tedy relativně obratem - už na konci dubna. Další osobou, které vděčím za podporu v tomhle dobrodružství je Aleš Hoch, Ph.D. z Muzea Vysočiny v Jihlavě, který se archeologickými usněmi zabývá, a byl ochoten a schopen mi propůjčit kusy z vykopávek z Brna a Třebíče. Má můj velký dík i za sdílení mého nadšení pro návštěvu zrovna tohoto Švýcarského centra calceologie :)

V mých očích je osobní zkušenost konzervování a zakreslování archeologických usní poměrně zajímavým zdrojem pro výrobu replik, ať už konkrétních kusů, nebo jen pro lepší pochopení celé problematiky, kterou zkoumám spíš v teoreticky z archeologických článků. Můj první impuls pro celou tuhle výpravu tedy byl hlavně rozšíření mých teoretických znalostí a lepší pochopení zákresů v článcích. Celá tato výprava ale předčila veškerá má očekávání, i cokoliv v co jsem doufala. Strávila jsem 10 skvělých dní studiem konzervátorských postupů - čištění, konzervování, zákresu, rozpoznávání archeologických artefaktů a rozšiřování si obzorů v práci s kůží a středověkém obuvnictví obecně. Mé "pracovní" dny (v průměru 10 hodinové směny) byly naplněné informacemi, řemeslem, kreslením, učením, povídáním, smíchem a konzervátorskými procesy.

Archeologický materiál který mi byl svěřen k práci byl z nedávných vykopávek z Třebíče, doplněný několika kusy z Brna. Zejména kusy z Třebíče byly velmi poničené, a roztříštěné na drobné kousky, ale bez výzev nejsou vítězství? No, nevím... :D (Rozhodně jsem nevěděla po příliš mnoha hodinách strávených na jednom kuse, ze kterého se ani po práci vložené pořád nedalo nic vyčíst... :D ) Konzervovaly jsme všechny kusy za použití "Goubitzovy metody" a jeden z celistvějších kusů jsme připevnily na výstavní model, stejně jako byly připraveny na výstavu Dordrechtské kusy na loňské výstavě v Holandsku -  "Leven van leer".  Z výsledků mám opravdu radost :)

Po umytí, zakreslení a ponechání kůže ke konzervaci jsme měly trochu času si pohrát v Marquitině muzeu. I vlastním výzkumem jsem došla k tomu, že použití historického nářadí je relativně nevyhnutelné k dosažení správného vzhledu objektů (jako třeba dobových kopyt / šicích forem) ale možnost si v jednom dni vyzkoušet rozdíl výroby pomocí jehel a šití do suché usně versus šití do vlhké usně pomocí dratve s navléknutou kančí štětinou (a postup výroby nití z příze a připevnění štětiny) pro mě bylo opravdu velkým posunem ve velmi krátkém čase. I když celý tento postup nebudu úplně schopná v nejbližší době aplikovat do mé každodenní produkce (i kvůli její časové a tedy finanční náročnosti), tak se stejně těším na další pokusy a rozvoj v tomto směru pro vlastní potřebu, výrobu opravdových replik a výstavních kusů nebo pro opravdu hard core reenactory, kteří budou něco takového potřebovat :) (a pokud budu mít to štěstí na zákazníky, kteří toto ocení :)

Po ukončení mých formálních studijních let mám možná ještě větší úctu k dobrým učitelům. Najít dobrého učitele pro studium oboru archeologických usní (kde i množství lidí kteří se tímto zabývají není úplně velké), a najít zároveň i řemeslníka, obuvníka který danému tématu rozumí je opravdu vzácné. Já jsem tyto učitele našla v jedné Marquitě Volken, a budu jí asi napořád vděčná za příležitost se učit přímo od ní. Marquita a její manžel Serge pracují s kůží (a archeologickou kůží) už přes 30 let. Společně vytvořili Centrum pro Calceologii a Starobylou kůži v historickém centru Lausanne v jednom ze starých městských domů. Naplnili ho řemeslem, dobovými technologiemi a nářadím, archeologickou kůží a vědou, která se za ní schovává a navzájem se doplňují svými specifickými dovednostmi (a časovými rozvrhy... :) ) Společně vydali množství článků (na academia.edu pod společným nickem Gentle Craft), a ona samotná je potom zodpovědná za několik biblí nás řemeslníků zabývající se historickými doplňky (jako například Archaeological footwear, která bude mít do konce léta druhý díl, nebo Covering the blade), a jde ve stopách svého učitele Olafa Goubitze, který kromě spousty článků a konzervování opravdu velkého množství archeologických usní napsal bible původní (Stepping through the times nebo Purses in pieces). Kliknutí na přebaly knih vás odkáže na eshop... 

Doufám, že to nebylo naposledy, kdy jsem měla možnost pracovat s archeologickými artefakty, a i když jsem se do Švýcarska vypravila jen za rozšířením svých znalostí obecně, chtěla bych na podzim přidat konzervátorskou dílnu k mému portfoliu a snad pokračovat dál i v tomto směru. Pokračovat i proto, že po příkladu členů ALG to je dostatečně široké téma na celoživotní hobby, když má jeden to štěstí :)

Celkově jsem si toto vytržení z mé běžné práce doopravdy užila, a díky pohostinství Serge i Marquity Volken to byla ta nejlepší dovolená, kterou jsem si jen mohla vysnít :) Spoustu jsem se naučila, vrátila se domů s větším množstvím informací (a věcí :D ) než o kterých se mi mohlo vůbec zdát, a dlužím jim oběma obrovský dík. Pokud někdy budete mít cestu na jih Švýcarska, tak neváhejte, a běžte se do jejich mini muzea podívat (jen se před tím zaregistrujte k návštěvě přes jejich fb stránku nebo email). Je tam mnoho k učení, mnoho k vidění a je to opravdu zážitek, když vás Marquita nebo Serge provádí jejich pevností kožedělného řemesla a calceologie <3