Rámová taška z Dordrechtu

Malý krok pro lidstvo, ale trochu větší krok pro člověka jako já – část mého výzkumu je publikovaná, a můj článek je v opravdové knize <3 V minulém roce jsem po opětovné letní návštěvě Dordrechtského depozitáře (s cílem, že si jen nakreslím těch pár kusů tobolek u kterých mi ještě z Purses in pieces chybí detaily) zjistila, že jich tam vlastně jsou tři poměrně velké krabice a že to za den rozhodně nestihnu ani v rozsahu který jsem si myslela že jedu zkoumat. Po náročné pracovní sezoně jsem tedy strávila 16. - 27. října 2022 zkoumáním archeologických usní v depozitáři, návštěvami muzeí a knihoven, účastí na archeologickou kůži zaměřené konferenci a jízdou na kole po rovině... <3 Děkuji D. Paalman za to, že se celé toto dobrodružství mohlo stát skutečností.

Po návratu domů jsem dostala nabídku od Petra Vody část toho mého bádání vypublikovat a přednést na Semináři historie odívání v Hradci Králové, a tím mi pro zpracování alespoň části zkoumaných artefaktů vznikl poměrně šibeniční termín (a díky bohu za něj :). Z více než 70 prozkoumaných částí tobolek, tašek a měšců jsem si vybrala jako spojovací téma kombinace třísločiněných galanterních dílců s textilními nebo usňovými podšívkami, ve výsledku jsem ho ale stejně ještě zúžila pouze na tašky s kovovými rámy. I tak jsem měla pocit, že na tři artefakty je 10 stran textu poměrně hodně. Celý ten text si můžete přečíst ve sborníku Semináře historie odívání 2023, nebo na mém profilu na academia edu.

I přes to, že jsem si v době psaní textu nebyla jistá výrobou repliky z časových i faktických důvodů (přesný tvar a provedení rámu se z dochovaného materiálu nedal odvodit), nakonec jsem po náhodné koupi levného základu pro takový rám neodolala a můj muž mi podle toho jak jsem tušila, že by měl tvar rámu vypadat a fůzí dvou originálních rámů z Londýnského muzea a Vídeňské Rust und Jagtkammer vyrobil něco, na co už jsem mohla koženou rekonstrukci napasovat. Při návrhu tvaru kovového rámu jsem předpokládala, že protilehlý rám pro který jsem v usni nenašla dostatečné vodítko zhruba kopíruje tvar prního, právě tak jako na zmiňovaných rámech z Londýna a Vídně.

Celá rekonstrukce mi pomohla v ověření toho, že text na základě zkoumání a technologických vzorků je správný a zároveň pro zhuštění těch 10 stran a mnoha hodin zkoumání do 30 minut přidělených na prezentaci výzkumu včetně představení tématu. Za pár dní výrobního procesu a pocit, že odhad byl správný to stálo. Pro rekonstrukci jsem použila hovězí třísločiněnou useň příslušných tlouštěk doplněnou tenkým zámišem z jelenice (zde se dala předpokládat pouze síla usně a zámiš jako takový z kontextu jiných lépe dochovaných tašek). Jako šicí materiál jsem použila hedvábnou nit připevněnou na kančí štětinu, vzhledem k velikosti otvorů by replika nepůsobila stejným způsobem kdyby byla šitá moderní jehlou. Pro vytvarování skladů jsem použila tenký ocelový drát, předpokládám ale, že by v profesionální soudobé dílně byla spíš dřevěná forma v příslušném tvaru, do které by se hladítkem useň zamáčkla podobným způsobem.

Původně jsem předpokládala, že by pro dvojí šití na lemu dávalo smysl vkládat podšívku do měšce zvlášť, a na postupu výroby vzorku bylo ověřeno, že je to možné. Při postupu výroby rekonstrukce ale vyšlo najevo, že pro lepší podepření tenkých skladů měšce je praktičtější s podšívkou pracovat současně. Pro interpretaci celé tašky to ale moc nemění, vnitřní část lemů je stejně přichycena jen k podšívce a otisky obnitkovacích stehů zůstávají stejné. Při tomto způsobu vložení podšívky je též snazší připevnění přídavných měšců, Na originálu je z lícu měšce znát jemná prohlubeň okolo drobných otisků stehů. Při všívání měšečků na přehnutý materiál se docílí stejného efektu.

Po přichycení lemu z obou stran je celý měšec přistehovaný řemínkem k rámu. Oproti předchozím zkušenostem s připevňováním měšců k rámu to byla práce výrazně snazší, což bylo dané lepším tvarem ústí měšce vůči rámu a způsobu stehu přichycení.

Na závěr už jen doplnit šňůrky a otevírací knoflíčky. U menšího vnitřního měšečku jsem použila jednoduchou šňůrku pomocí fingerloop techniky, na straně měšce s manžetou je zatím řemínek, a až budu mít trochu času chtěla bych uplést ještě dvě textilní šňůrky aby byly na obou stranách ve stejném stylu. Hodinová dotace pro výrobu rekonstrukce před seminářem to ale nedovolila. Otevírací knoflíčky předpokládám kožené, nebo alespoň na koženém řemínku připevněné, vzhledem k velikosti původního otvoru který je na originální manžetě držel.

Výrobou kompletní repliky jsem si ověřila funkčnost interpretace. Zajímavým detailem bylo to, že po zkompletování se klopa na horních okrajích ohýbá a při otevírání otírá o rám. Přesně v místech, kde je na originálním artefaktu otrhaná a poškozená. Další detail který ověřil správnost byly deformace na zadní straně měšců, které také odpovídají vyššímu opotřebení a záhybům na originálech.

Konstrukce kovového rámu by mohla být i lehčí, něžnější. Vycházeli jsme ale z výše zmíněných originálů a proporce dostupného polotovaru. Původně tedy skutečně mohl vypadat ještě trochu jinak, ale tvarem určitě odpovídal. Vnitřní (menší) část rámu asi mohla být i užší a tedy i otvor krytý manžetou by byl trochu menší. Zároveň mi z charakteru výrobku vychází, že by kapsy mohly být i stejně dlouhé, což je občas vidět i v ikonografii.

Tato rámová taška je zatím 4. výrobek, který jsem měla možnost vyrobit na základě vlastního zkoumání dochovaných fragmentů, a zároveň první, kterému se dostalo pozornosti tím, že byla možnost k němu dopsat odborný (a vytištěný <3 ) článek. Děkuji M. Volken za podporu a cenné rady v průběhu celého procesu.