Pochva na ostrý meč datovaná do 30. let 14.století

Zadání znělo: "Nějakou pěknou zdobenou pochvu na meč odpovídající jeho dataci, aby byla trochu nóbl, a aby byla červená se zlaceným kováním."

Vzhledem k objemu nasbíraných překresů nálezů z Leidenu se mi ten zdroj ještě nechtělo (a nechce) opouštět, a tak jsem znovu sáhla po trojlístcích z tohoto opravdu početného fundusu. Výběr padl na jeden ze složitějších vzorů (Driel Murray 1990, Nr. 35) který jsem upravila (ubrala jedno opakování trojlístku v horní části) aby vypadal na formátu lépe. Tento konkrétní kus neměl otvory po úvazu, což většinou naznačuje kovový závěs a hodilo se nám do celkového konceptu.

Zdobený kožený svršek je natažený na dřevěném jádře na vrstvě textilu. Na pergamenovou podšívku jsme tentokrát v rozpočtu oproti minulému projektu nemysleli, ale snad je vykompenzovaná zbytkem celého projektu :) Pochva je po celé zadní délce sešitá.

Návrh kování potom prošel trochu trnitější cestou. V celém Leidenském fundusu je na 137 kožených fragmentů pochev 1 kovové nákončí. Jedná se o kožený odpad z dílny, a kovové součásti se recyklovaly na nové pochvy a nevyhazovaly se (Driel Murray 2017). Takže jsme inspiraci pro jeho výrobu museli hledat jinde. Dataci jsme si určili na rok 1330, a po rychlém prolistování Records of the Medieval Sword (Oakeshott 1991) volba padla na poměrně jednoduchý typ použitý na pochvě na meč sv. Jiří z Kolína nad Rýnem. ALE! :D po důkladnějším přečtení daného záznamu, a nespokojená s tím, jak je nákončí takové až příliš jednoduché, jsem v textu našla jemnou zmínku o tom, že je ten meč v publikaci vyfocený jen ze zadní strany... Co by to bylo za problém, Kolín nad Rýnem má přece své sbírky poměrně dobře digitalizované, najdeme přední stranu, a budeme pokračovat podle plánu, žádný problém... ALE! :D Ta přední strana nevypadá jako ta zadní. Ani trochu... A sami můžete posoudit na stránkách RBA, že náš původní skromný rozpočet by taková věc nafoukla asi tak na cenu ne příliš starého ojetého automobilu.... :D I kdybysme nepoužili kombinaci zlatého plechu se stříbrnými pozlacenými odlitky jako používá originál.... :D Inspiraci zadní stranou jsme ale neopustili i kvůli opakování trojlístku ze zdobení kůže, a tak jsme jen zkoumali možnosti zdobení plechů. Inspirace ve výzdobě potom padla na kování z meče z Verony (Oakeshott 1991, str. 71 Sword from The tomb of Can Grande della Scala, Verona), který má kování zdobené kombinací rytých linek a tečkování ve tvaru jemných lístků. Ze stejného meče jsme vzali i širší očka závěsu. Ač je závěs kombinací dvou různých originálů se vzorem zopakovaným z koženého originálu, tak doufám, že se drží dobového vkusu. Výroba celého kování podle mého návrhu a výzkumu je zásluhou mého skvělého muže a sestry, kteří ač zaměstaní jinak mají pochopení pro moje telecí nápady. Celá věc je vyrobená z mosazného plechu letováním a nakonec pozlacená. (kdo by tu mosaz pořád leštil,... )

Posledním prvkem pak byla "deštita" (originálně anglicky Rainguaard - díky za to skvělé nové české slovo kluci... :D ), opět podle nálezu z Leidenu. Přesto, že se tento typ příliš nevyskytuje v soudobém sochařském a malířském vyobrazování rytířů a bojovníků, je v Leidenu i jiných fundusech zastoupen již v první polovině 14. století (Driel Murray 2017).

I díky kování se tento projekt trochu protáhl, ale snad stál za to :)