Pochva na meč z přelomu 13. a 14. století

Náhodná setkání přináší zajímavé příležitosti. Díky focení se spolkem Doba Karlova a na něm čerstvě dohotovené pochvě pro jednoho z jejich šlechticů (report z její výroby najdete zde) došel při večerní afterparty hovor na jeden takový už příliš dlouho nahý meč od skvělého Pavla Skryji, slovo dalo slovo, a byl zrozen plán. 

Vzhledem k dřívější dataci meče začal postupný sběr informací a podkladů. Těsně před Vánoci potom k nasbíranému materiálu ještě přibyla novinka od M. Volken a O.Goubitze (Covering the blade) která celému projektu dodala další rozměr. V jejím textu se zmiňuje, že mezi jinými již dříve předpokládanými variantami složení středověkých pochev figuruje i možnost pergamenových podšívek. Protože jsme se zákazníkem chtěli vytvořit pochvu úměrnou meči, tak volba byla poměrně jasná: pergamenová podšívka bude :)

Pochvu jsme datačně chtěli položit do první poloviny 14. století. Pro snadnou inspiraci jsme si tak pro zdobení šli do Leidenu (Driel-Murray 1990) a ze stejného zdroje pak byla první inspirace pro závěs (ne typický Naumburg s řadou děr na předním díle, ale tunel a na něj navazující vázání podle dochovaného originálu z Burgosu. Protože jsem si chtěla ověřit teorii vázání čitelnou z předního pohledu, tak jsem obepisovala tamní muzea až se mi nakonec podařilo získat fotografii meče Fernanda de la Cerdy i zezadu. V dostupné literatuře tento pohled chybí, a i podle slov pracovníků muzea vlastně v žádné publikaci (pokud je jim známo) není zmíněný. I přes to, že je zadní část rozklížená a šití již dávno není na místě, tak bílý zámišový úvaz zůstal nezpřetrhán a byl nakonec vlastně už docela snadný k rozklíčování.

Se všemi teoretickými poznatky tak už vlastně nezbylo než nakoupit pergamen a zámiš a pustit se do díla. Po natvarování pergamenové podšívky v celé délce meče a pořízení dlabaných přířezů od truhláře přišel čas na etudu pro kožodělce, dřevíčko a rašpli :D Na základní tvar ze dřeva přišla vrstva lnu a na ní teprve kožený svršek (podle Nadolski 1955) Průběh ručního šití v celé zadní délce i po obvodu hrdla jsem tentokrát nezachytila na obrázek, ale je tam :)

Poslední a nejdůležitější částí pak byl samotný závěs. Jeho "instalace" jako každá taková je poměrně napínavý proces, protože hodiny již odvedené práce se můžou přijít vniveč jen co již znavenému řemeslníku ujede ruka s ostrým šídlem,... Proces ale dopadl dobře. Originál z Burgosu měl před vložením do hrobky odřezány zbytky opasku, ale předpokládá se, že vypadal stejně jako ten na sochách v Naumburku nebo na iluminacích v německém kodexu Manesse. Naopak přezky se k tomuto typu závěsu zdají být typičtější v Anglii (Oakeshott 1960). I šíře závěsu odkazuje spíš na úvaz. Proto jsem zvolila verzi na smyčku. 

Pevnost a funkčnost celého úvazu se mi zdá skvělá. Díky otočení švu spodního opasku na zadní stranu meče pochva sedí na místě i při prudkém pohybu a tak nezbývá než znovu potvrdit, že vymýšlet vymyšlené se nevyplácí (lepší najít originál... :) ) a že "Naumburský" typ závěsu si svou oblíbenost která trvala v různých verzích skoro sto let (minimálně od 1250 do 1340) opravdu zasloužil.

Jak dopadla celá realizace si můžete prohlédnout na následující nástěnce. Na fotku na lidech si ještě budeme muset počkat, neb majitelovým koníčkem není oživování historie 14: století, a předání již proběhlo, ale třeba ji na fotky někomu půjčí.... :)