Jak dělám brašničky - druhá část: jak je to teď

Hlavní otázkou pro mě bylo, jak tedy vypadá brašnička 14. století, když ty z toho 15. máme tak krásně zpracované. V návaznosti na bleskový průzkum který jsem pro zákazníka provedla několik let zpět (viz minulý článek) jsem začla šťourat jeden kousek po druhém, a těším se, až jich budu mít ještě víc. 

Poslední dva mnou vyrobené kusy jsou založené na nálezu předního dílu zadní kapsy z Kostnice (Schnack 1994, taf.44, 518/552) z konce 13. století. Useň byla určena jako kozina / ovčina, a proto je jeden ze dvou kusů vyrobený z třísločiněné koziny (v několika sílách podle typu dílce... ) jen vnější kapsičky jsou z chromky. Druhý, tepaný kus je pak z třísločiněné hověziny. Vnější tvar brašničky vychází z toho zmíněného nalezeného dílu, a analogií podobných brašniček odjinud. Některé Holandské nálezy, a rozhodně ta Londýnská čtrnáctková nemají zadní kapsu stejnou jako tu přední. I na vyobrazeních je často vidět jen jeden tvar brašničky (to ale může být prostě jen titerností takového obrázku... ). Proto i moje verze kusu z Kostnice má přední kapsu větší než zadní. Tvar průvlaku pro opasek jsem pak brala z výše zmíněné Romance o Alexandrovi a použila dvakrát jiný (fol. 98r; 82v). V podstatě z nedostatku času hledat ranější vyobrazení brašničky tohoto typu. Je možné, že je i bude těžko sehnat. Některé detaily se prý do obrazové kultury mohly dostat později, než byly zjevně používány v reálu. Jako například horní deštity (rain-guardy... díky kluci... :D ) na mečích v první polovině 14. století (Driel-Murray 2017, fundus pochev na meče z Leidenu datovaných do let 1300 - 1330 str.44: "...four rain-guards (figure 9 no.1-4), little leather caps covering the join of he grip and quillons and sometimes, but not always, fitting over the mouth of the sheath. Rain guards do not become common on depictions until well after 1350, but this association suggests that both they, and the long handled swords, were already in use long before artists began to record them"). Je ale možné, že obrázky jsou, jen moje sbírka iluminací je prostě zatím fixovaná později.

Barevně jsou brašničky na iluminacích asi nejčastěji černé. Při procházení českých a slovenských zdrojů jsem ale našla i červené (Liber Viaticus, pán v miparti kabátci na návštěvě u krále má na opasku červenou brašničku s (asi) kovovým zdobením), hnědé (Knížky šestery Tomáše ze Štítného; Právní kniha písaře Jana; fresky v kostele ve slovenském Podolinci) a předpokládala bych, že budou k nalezení i v jiných barvách. Proto je dělám i barevné. 

Samostatný popis se dá najít také zde

Po Londýnské miniatuře brašničky (která podle mě vlastně slouží spíš jako držák na nůž) mě potěšilo, že se podobně malá našla i v Dordrechtu (O.Goubitz 2008) Jedná se o zadní díl přední kapsy, a tudíž je velikostně opravdu velmi podobný, a vlastně i tvarem. Pro velikost (9x9cm) je určen jako možná dětská hračka, ale na druhou stranu třeba v romanci o Alexandrovi (Bodley 264 Romance of Alexander; 1338 - 1344) má spousta mužů ty brašničky k poměru k dýkám opravdu malé, což by ten "držák na kudlu s kapsičkou na pár drobných" vlastně docela podpořilo. Asi by tam měla být koulovka, ale na to se taky chystáme :) Ta na obrázku je ale jen druhá verze té Londýnské, tentokrát s nožem do setu.

Brašničky ručně řežu a barvím. Z pohledu dostupnosti ceny je už ale nešiju v ruce, až na některé detaily které se strojem nahradit nedají, a na ty mini kusy ,kde už se to v ceně ztratí. Šiju je ale lněnou dratví, a rozdíl ve vizuálu je minimální. Na přání můžu ušít i v ruce, ale výsledek bude velmi podobný ale dražší (na jaře vyzkoušeno.... :)   

Zadní díl přední kapsy se na nálezech často skládá z několik a kousků sešitých dohromady stehem rub-hrana. Tento detail, pokud je na brašničce, vždycky zpracovávám ručně. V případě koziny, která je mi vzácná to beru stejně jako doboví výrobci jako šetření materiálu. V případě hověziny pak většinou jen jako frajeřinu navíc, o které vlastně stejně nakonec skoro nikdo neví. Tenhle rozkouskovaný detail je krásně vidět i na našem českém nálezu z Chrudimi (Frolík&Sigl 1998 nebo též Hoch 2020). Moji interpretaci toho můžete vidět tady. Ten nález je super, protože mu chybí jen textil a přední část zadní kapsy. Na ty malé kousky brašniček, které jsou ale jinak pro české prostředí vypublikované, je to dost unikátní a celá věc. Leží v Chrudimi ve vitríně národopisné expozice, běžte se na něj podívat. Překvapíte tím paní průvodkyni asi tak, jako v zimě já :D

Výroba brašniček mě baví, a mám v hlavě a v šanonu s články několik projektů na nové střihy. Poslední plán (a replíky přezek na něj minulý týden dorazily...) je zkusit nějakou pěknou patnáctkovou s řemenem na zavírání a jednu malinkou tepanou na první polovinu 14. století podle německého nálezu, na kterou chci ale nejdřív najít další kousky, takže ta asi ještě chvilku potrvá. Nevýhodou přesných rozměrů dílců podle nálezů ze 14: století je, že se do nich většinou fakt nevejdou dnešní telefony... :D (kde jsou ty časy, kdy menší telefon byl lepší... ) a tak je otázkou, kolik z nás je bude nosit i tak. 

Pokud byste měli něco, co by se vám líbilo a chtěli si to nechat vyrobit, nebo jen chtěli vyrobit nějaký typ co dělám ale s vlastním vzorem, tak mě neváhejte kontaktovat, nápady obrázků vždycky vítám (i když hledat obrázky zajíců na lovu je taky zábava... :D)