en-Pochva na meč pro šlechtice z roku 1375

Some commisions take longer time to make than others. My friend Obenda asked me for a scabbard at the end of the year 2019, and the only demands were for it to be pretty, dated to the second half of 14th century and red.

Even though i made quite a few scabbards, including those using wooden cores, most of the time there was not enough space to make a proper research, and as many other makers we repeated eighter the "long and well known procedures" or customers demands.¨

This time there was enough time :) After comparing and taging and researching quite some amount of depictions of contemporary knights it was clearer, that when the scabbards are not held in one hand or wrapped around by a belt, than they just levitate near the kinghts belt. The question was - how do they do it, that they do not fall?

After some more research and consultations with people more accustomed to wearing a sword than me (thank you johannis Vartemberk from Doba Karlova) I have found out, that they do not levitate, but are held on the belt by means of a thin leather strap with a buckle. This detail was clearer when we found a good photo of a statue of Gottfried IV. von Arnsberg, dated to 1371. The metal gadget was made by my skilled husband, and the rest was on me.

Po vyřešení prvních technických detailů přišel na řadu rainguard. Porovnáváním obrazů a názorů okolí je spodní i vrchní rainguard pro dané období srovnatelně použitelný. Na náhrobcích ze stejné doby se v mnou porovnávané skupině vyskytovaly stejně často a vzhledem ke stavu meče mi přišlo lepší investovat do pouzdra než do meče samotného. Došlo tedy na spodní variantu. U té jsem pak vycházela v konstrukci z nálezů (Schnack 1998; Wywrot-Wyszkowska 2008)

Zdobením jsem pak pokračovala pomocí tepání do kůže. Tepání do kůže je pro pochvy na meče poměrně časté. Už ve fundusu z Leidenu (který je celý datován do let 1300-1330 - van Driel Murray 1980; 1990, 2017) je i přes městské prostředí dílny pro výrobu pochev na meče z celkem 137 kusů 28 zdobených jednoduchými tepanými nebo rytými motivy. V souboru ze Schleswiku je potom zdobených 20% nálezů z celkového počtu 155 kusů pro období od 11. do 14. století s hlavním záběrem pro století 13. a 14. Zdobené pochvy na meče se pak nachází i na jiných místech (Lund - Blomqvist 1938; Kolobrzeg Wywrot-Wyszkowska 2008 a dalších.) Na sochařské výzdobě je zdobených kusů hojně. 

Vzor pro tepání jsem vlastně vybrala už dřív, a tak trochu omylem. V Opatovickém Breviáři ze 70.let 14. století mě nadchl florální vzor orientovaný do kosočtverce. Ten ale vzhledem ke tvaru nebylo vhodné použít na jiné projekty (brašničky... ) a tak ležel v šuplíku a čekal na svůj den. Na několika sochách, včetně zmiňovaného Gottfrieda von Arnsberg dělení vzoru tímto směrem je, a tak nezbylo než ho tam vsadit. 

Vzhledem ke komplexnímu výzkumu z Leidenu (van Driel Murray 1980; 1990, 2017) víme, že se dřevěná jádra a kovové části pochev poměrně hojně recyklovaly k dalšímu použití, a jen zřídka zahazovaly (a jestli, tak jinde... v Leidenu se našlo v poměru k 137 kusům kůže jen velmi málo dřevěných jader což nasvědčuje jejich znovupoužití nebo spálení) Kůže i nese stopy strhávání z pevného podkladu. Stejně tak lze u některých najít stopy textilní mezivrstvy pro zpevnění celého kusu. Podobná souvrství potvrzují i nálezy z Neumunsteru (Geibik 1991) nebo např. Gdaňsku (Samsonowicz 1982; Nadolski 1955).

Proto jsem dřevěné jádro nejprve potáhla textilem, potom tepanou kůží, přišila spodní rainguard a následně sešila celou zadní stěnu. Nákončí je znovu z rukou mého muže.

Ve výzkumu pokračujeme, a kdyby někdo zase toužil po tepaném pouzdře na meč, rádi se do něčeho takového pustíme :)